Základní vlastnosti

Země původu	Tibet
Název v zemi vzniku	Do-Khyi
Klasifikace dle FCI	II. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce	II. Molossoidní plemena horského typu
Využití	Společník, hlídací a strážní pes
Zkoušky	Tibetská doga nedělá pracovní zkoušku
Velikost – ideální kohoutková výška	Pes: více než 66 cm Fena: více než 61 cm
Hmotnost	přibližně 60 kg (40-90 kg)
Osrstění	Kvalita srsti je důležitější než její množství. Srst na je drsná, silná, krycí srst ne příliš dlouhá, s hustou a spíše vlnitou podsadou. Psi mají výrazně bohatší srst než feny.
Zbarvení srsti	Sytá černá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; modrá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; zlatá od syté žluté po tmavě červenou, sobolí. Všechny barvy musí být co nejčistší. Tříslová dosahuje od sytě kaštanové po světlejší barvy. Bílá hvězda na hrudi je přípustná.
Celkový dojem	Silný, mohutný, dobře stavěný pes s dobrou kostrou. Důstojného a vznešeného vzhledu, robustný a vytrvalý. Je vhodný k práci ve všech klimatických podmínkách. Pomalu dospívá, nejlepší zralosti dosahují feny až ve 2 – 3 letech a psi nejdříve ve 4 letech.
Povaha	Nezávislý, samostatný, ostražitý, nedůvěřivý, maximálně věrný rodině a teritoriu.

Charakter chování

Tibetská doga má mimořádně vyvinuté teritoriální cítění a je vysoce inteligentní. Je to samostatně uvažující a sebevědomý pes. Má svou hlavu a úplně neposlouchá na slovo. Své rodině je velmi oddaný a potřebuje žít v jejich blízkosti. Izolace v kotci podporuje agresivní chování a nevypočitatelnost.

Pokud je odmalička zvyklý na kontakt s lidmi a jinými psy, tak si jich nevšímá a netouží po jejich pozornosti. Návštěvy toleruje, vetřelce na svém území divoce napadá. Pro svou samostatnost je méně vhodný pro výcvik k poslušnosti, který je pro bezproblémové soužití nutný! Rovněž je nutná socializace od nejútlejšího věku, je to alfou a omegou úspěšné výchovy! Nedoporučuje se pořizovat štěně z velkochovu, kde chovatelé nemají čas ani prostor na začlenění štěňat do společnosti a seznámení s různými situacemi a podněty. Mentálně dospívají až později, okolo třetího roku, jejich výchova musí být trpělivá, bez fyzických trestů. Je to hrdý pes a doporučuje se s nim jednat téměř jako rovný s rovným. Je to pes vhodný pro zkušeného kynologa.

Při své původní práci si tento pes vybudoval kladný vztah k domácím zvířatům, kterým při správném vedení nikdy neublíží, a je proto vhodným strážcem stájí a farem. Při vyjížďkách na koních je výborným společníkem a dokáže s koněm bez problému držet krok. Hodí se také výborně pro práci ve strážní službě, jakékoli svěřené území, autobazar, tovární pozemky, sady bude nekompromisně střežit, musí se však počítat s jeho samostatností při vyhodnocování situace. Pozemek, který hlídá musí být bezpodmínečně dobře oplocen a označen cedulemi upozorňujícími na objekt střežen psem!

Miluje sníh a mráz, letní vedra snáší překvapivě dobře. Srst nevyžaduje zvláštní péči, v době línání denně česat.

Tibetská doga – původ

Název doga je mylný, spíše by se měla nazývat Tibetský pastevecký, horský, pes. Označení „doga“ se do názvu plemene dostalo díky zvukové podobnosti s jeho pojmenováním v domovském Tibetu. Tito mohutní a teritoriální hlídači obydlí a stád se zde nazývali Do–Khyi, neboli „přivázaný pes“, protože většinu života často trávili na řetězu.

Tibetská doga vznikla na území dnešního Tibetu, Indie, Nepálu a Bhuntanu ze stejných předků jako všichni asijští a evropští pastevečtí psi. První zprávy o tomto plemeni pochází z roku 1121 př.n.l. kdy Liu, národ žijící v západní Číně, poslal císaři Wu-Wang psa jménem Ngao. Pes měl údajně vysoké nohy a byl vycvičen k lovu lidí.

O něco přesnější je popis Marca Pola, který ve 13. století podnikl na svou dobu ojedinělou výpravu do Asie a píše „ Tibetský lid chová psi tak velké jako osel, kteří slouží především k lovu velké zvěře, jsou velmi velcí a zlí“ Zloba byla u těchto psů rozvíjena cíleně. Byli používáni k hlídání stád, obydlí, lovu a k nošení břemen. Přes den nesli náklad společně s dobytkem a v noci vykonávali strážní službu.

Roku 1847 dostala královna Viktorie, jakožto milovnice psů, tibetskou dogu darem od generálního guvernéra Indie.

Po roce 1959 byli tito psi pod vlivem čínského režimu v Číně a Tibetu téměř vyhubeni. Dnešní chovatelé museli začínat s chovem zcela od začátku. První dovozy do Evropy byly uskutečněny z Indie, Nepálu a Bhuntanu. V dnešní době je znova rozšířená i na území Tibetu.

Další informace

Čím krmit štěně tibetské dogy? Podívejte se na www.bafoo.cz

Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.

Další informace o tibetské doze najdete na Wikipedii.