Základní vlastnosti
| Země původu | Rakousko |
| Název v zemi vzniku | Alpenländische Dachsbracke |
| Klasifikace dle FCI | VI. Honiči, barváři a příbuzná plemena |
| Sekce | II. Barváři |
| Využití | Tento odolný a silný pes je používán horskými lovci jako barvář k dosledům spárkaté zvěře, nebo jako honič na stopě zajíce a lišky. |
| Zkoušky | Alpský jezevčíkovitý brakýř dělá pracovní zkoušku, honičskou a barvářskou |
| Velikost – ideální kohoutková výška |
Pes: 37 – 38 cm Fena: 36 – 37 cm |
| Hmotnost | 15 – 18 kg |
| Osrstění | Velmi hustá podsada a krycí srst, která kryje celé tělo a přiléhá. |
| Zbarvení srsti | Ideálním zbarvením je tmavá jelení červeň nebo černá s jasně ohraničeným pálením na hlavě, hrudi a končetinách. Bílá hvězda je na hrudi povolena. |
| Celkový dojem | Silný, lovecký pes, s nízkýma nohama a výborným čichem. Robustní stavba těla se silnými kostmi. Hustou přiléhavou srstí. Ocas je vysoko nasazený, silný u kořene. Tlapky jsou silné a kulaté, skoro jako kočičí, jen větší. Prsty jsou sevřené, polštářky silné a drápy černé. |
| Povaha | Inteligentní a přátelská. Pevná a nebojácná povaha. Jejich výchova je náročná, ale co se jednou naučí, už nezapomenou. |
Charakter a chování
Dodnes je alpský jezevčíkovitý brakýř používán téměř výhradně ke svému původním poslání – dohledávce černé, srnčí a vysoké zvěře. Pro své vynikající čichové schopnosti by se jedinci tohoto plemene dali s úspěchem použít i jako záchranáři, bombaři a další specialisté.
Nejsou příliš vhodní do města nebo jen jako společníci, bez možnosti využít svoje nadání. Velice rádi se vydávají sami na výlety, takže jakmile se naskytne možnost utéct, udělají to, a proto je vhodné tomu přizpůsobit výběh a venčení. Povahu má klidnou a nebojácnou, je milý a přívětivý k dětem, především ale velmi oddaný svému pánovi, k cizím je však rezervovaný. Je sebejistý a poslušný, není plachý, ani agresivní.
Brakýř jezevčíkovitý potřebuje pracovat v těsné blízkosti svého majitele a maximálně projevit svoje lovecké schopnosti. Je to velmi energické plemeno, které se především při lovu, vyznačuje holivostí a vytrvalostí. Má vynikajících čich.
Ostatní zvířata většinou ignoruje a nepřikládá jim zvláštní důraz, ani nemá potřebu vyhledávat s nimi spory nebo vyvolávat rvačky.
Alpský jezevčíkovitý brakýř – původ
Krátkonohost se vyskytuje u většiny plemen honičů. Zkrácení končetin je podmíněno náhlou změnou dědičné hmoty neboli mutací, která měla podobu chondrodystrofie. V chondrodystrofií postižených partiích kostry probíhá abnormálně osifikace čili kostnatění. To má za následek tvarovou deformaci těchto kostí. V případě dlouhých kostí končetin je to jejich zkrácení.
Již v minulosti se psi typu jezevčíkovitého brakýře používali pro myslivce, kteří potřebovali odolné, schopné, vytrvale, ale ne příliš rychlé psy, kteří by sledovali zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Alpští brakýři se v minulosti vyskytovali v německých i bavoských Alpách, ale také v Krušných horách kde potřebovali myslivci odolné psy, kteří by byli schopni vytrvale sledovat zvěř v náročných podmínkách.
Již v letech 1881 a 1885 použil Rudolf Habsburský při svých loveckých výpravách do Turecka a Egypta tyto psy pro jejich vynikající lovecké vlastnosti. Roku 1897 byly sjednoceny všechny nejednotné typy z jednotlivých oblastí a byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře. Roku 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř uznán kynologickým svazem v Rakousku třetím barvářským plemenem. V roce 1975 bylo změněno pojmenování rasy na alpský jezevčíkovitý brakýř.
Další informace
Čím krmit štěně alpského jezevčíkovitého brakýře? Podívejte se na www.bafoo.cz
Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.
Další informace o alpském jezevčíkovitém brakýři najdete na Wikipedii.