Základní vlastnosti
| Země původu | Japonsko |
| Vývoj | USA |
| Název v zemi vzniku | Great Japanese Dog |
| Klasifikace dle FCI | V. Špicové a primitivní plemena |
| Sekce | V. asijští špicové a příbuzná plemena |
| Využití | Rodinný, aktivní a služební pes. |
| Zkoušky | Americká akita nepotřebuje zkoušky z výkonu |
| Velikost – ideální kohoutková výška |
Pes: 66 – 71 cm Fena: 61 – 66 cm |
| Hmotnost | Hmotnost není standardem stanovena. |
| Osrstění | Patrová srst. Podsada je silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Délka srsti na zádi a kohoutku je přibližně 5 cm, což přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší. |
| Zbarvení srsti | Jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd. Přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou jasné a zářivé. |
| Celkový dojem | Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. |
| Povaha | Přátelský, ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes. |
Charakter a chování
Americká akita je vhodné rodinné plemeno. Je důstojná, odvážná, inteligentní, přátelská, věrná a oddaná své rodině, ostražitá a rezervovaná vůči cizím. Je schopná se adaptovat na mnoho různých situací, může být vynikajícím hlídacím psem, typické je, že neštěká zbytečně, pokud k tomu nemá opravdu důvod.
Vzhledem k odvážné a dominantní povaze a značné odolnosti vůči bolesti pro něj není vhodný výcvik donucovacími metodami, ani hrubým zacházením. Pro úspěšný výcvik je lépe použít motivační metody, v přístupu ke psu pak trpělivost a vlídnost, ale na druhé straně důslednost a rozhodnost.
Dospělí jedinci mohou být agresivní vůči ostatním psům, zejména stejného pohlaví. Velmi vhodná je socializace s jinými psy již od štěněte.
Americká akita není určena k celodennímu pobytu v uzavřeném kotci nebo na řetěze. Při správném zacházení se z velkého japonského psa stane oddaný přítel, milý společník, ale i nesmlouvavý ochránce.
Americká akita – původ
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem plemene akita inu. Po ukončení 2. světové války si američtí vojáci odvezli domů jedince akity linie Dewa. Byli to větší, žíhaní či strakatí psi, kteří vykazovali znaky křížení s velkými psy typu mastifů. Akity zaujaly obyvatele USA atraktivním vzhledem, inteligencí a příjemnou povahou. V USA došlo v důsledku dalšího vývoje ke vzniku v mnoha směrech odlišného typu psa, který byl označován jako „americká“ akita.
Kromě velikosti a robustnější konstituce se stala největším rozdílem barva. V USA se odchovávaly akity všech barev s tmavou maskou, pravděpodobné dědictví po mastifech, v Japonsku naopak uznávali pouze barvu červenou, bílou nebo žíhanou, vždy s bílou maskou a bílými znaky, tzv. urajiro. Dalším rozdílem je tvar břicha. Zatímco akita inu má vtáhlé břicho, velký japonský pes má břicho téměř v linii s hrudníkem. Akita Inu Club v USA byl založen v roce 1956, ale teprve v roce 1972 byla otevřena vlastní plemenná kniha v American Kennel Club.
V roce 1992 požádalo Japonsko jako země původu o zpřísnění standardu, nadále byli uznáváni pouze psi odpovídající japonskému typu akity. Zatímco v USA a Velké Británii, které nejsou členy FCI se akity amerického typu nadále chovaly a vyhrávaly i prestižní výstavy, v Evropě došlo k faktické likvidaci tohoto chovu. Proto všichni příznivci „americké akity“ s radostí přivítali dohodu z roku 1999 mezi FCI a JKC o vzniku nového plemene velký japonský pes se standardem odpovídajícím americkému typu akity.
Další informace
Čím krmit štěně americké akity? Podívejte se na www.bafoo.cz
Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.
Další informace o americké akitě najdete na Wikipedii.