Základní vlastnosti

Země původu	Švýcarsko
Název v zemi vzniku	Berner Sennenhund
Klasifikace dle FCI	II. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce	III. Švýcarští salašničtí psi
Využití	Společník, pracovní pes.
Zkoušky	Bernský salašnický pes nedělá pracovní zkoušku
Velikost – ideální kohoutková výška	Pes: 64 – 70 cm, ideální je 66 – 68 cm Fena: 58 – 66 cm, ideální je 60 – 63 cm
Hmotnost	Pes: 45 – 75 kg ideální 55 kg Fena: 40 – 65 kg ideální 45 kg
Osrstění	Srst je dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.
Zbarvení srsti	Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi s bílými znaky na určitých místech.
Celkový dojem	Dlouhosrstý, tříbarevný, velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami. Je harmonický a vyrovnaný.
Povaha	Je to přátelský, spolehlivý, pozorný, dobrosrdečný, ostražitý a nebojácný pes.

Charakter chování

Je to mírný a klidný pes. Je občas pohodlný, ale inteligentní a učenlivý. Vůči všem důvěrně známým osobám se chová velmi přítulně a mírumilovně a je dobře ovladatelný. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý a udržuje si od nich odstup, nikdy se však neprojevuje agresivně. Od malička je důležitá socializace. Ve společnosti ostatních psů je klidný a přátelský, nevyvolává konflikty. K dalším domácím zvířatům je velmi tolerantní a nemá žádné sklony je lovit.

Toto plemeno je velmi vhodným společníkem dětí. Má je rád a je jim dobrým kamarádem. Pro jeho velikost, sílu a ochranitelské pudy však není vhodné, aby jej malé dítě samo vedlo na vodítku a je vždy nutný dozor dospělého.

Ačkoli je mírumilovný, rodinný pes, i tento potřebuje výchovu a výcvik základní poslušnosti. Bernský salašnický pes je dobře ovladatelný a výchova nebývá složitá, protože se velmi rád a dobře učí. Výchovu vyžadují mírnou, laskavou, bez křiku a fyzických trestů. Důslednost ano, ale nikoliv dril, po zlém se s nimi mnoho nepořídí. Možný je i speciální výcvik, mnoho příslušníků tohoto plemene má složeno různé pracovní zkoušky, ať již jde o klasický kynologický výcvik či například výcvik záchranářský.

Bernský salašnický pes může být celoročně držen venku, ale měl by mít přístup také do domu, protože nemá rád samotu. V rámci svého teritoria potřebuje svobodu a volnost, není vhodné, aby byl po celý den uzavřen v kotci.

Tento pes pohyb miluje, a i když je chován na zahradě, potřebuje pravidelné vycházky, velmi rád vás doprovodí také na hory. Většina příslušníků tohoto plemene miluje vodu a ráda plave. Štěňata a mladí psi však nesmí být vystavováni přílišné zátěži. Příliš se nehodí pro sporty, které jsou pro jeho klouby nevhodné. Bernský salašnický pes má přes svoji přátelskou a mírumilovnou povahu přirozený hlídací instinkt, a pokud je potřeba, umí i tvrdě zasáhnout.

Bernský salašnický pes – původ

Bernský salašnický pes je tradiční plemeno švýcarské alpské oblasti. Předci bernského salašnického psa byli chováni zejména v kantonu Bernu. Jako pracovní plemeno sloužil bernský salašnický pes hlavně k tahání vozíků a nošení nákladů na trhy. Používali ho řezníci, mlékaři, tkalci a řemeslníci, jakož i zemědělci kteří si nemohli dovolit koně, používali toto plemeno na využití v tahu menších břemen na kárkách a saních. Jinak ale sloužili jako jiní venkovští psi, hlídali obydlí a dobytek na pastvě, proto má dnešní bernský salašnický pes vlastnosti jak domácích, tak pasteveckých psů.

Předkové všech čtyř salašnických plemen přišli do Švýcarska pravděpodobně již ve starověku, během římské expanze. Své původní jméno – dürrbächler – získal tento velký, dlouhosrstý, tříbarevný pes podle názvu osady Dürrbach, kde byl používán k tahu, hlídání stád a také selských statků.

Ve druhé polovině 19. století pronikla do Švýcarska industrializace a mnoha pracovním psům pochopitelně ubyla práce a jejich počet se očividně snížil. Za to, že plemeno salašnických psů existuje dodnes, vděčíme malé skupince kynologů, která si tehdy jejich osud vzala na starost. Snahy o oživení tohoto plemene odborně zaštítil profesor geologie z Curychu Albert Heim a roku 1907 se několik chovatelů psů rozhodlo začít s chovem čistokrevných psů. V témže roce založili klub tohoto plemene – Švýcarský klub dúrrbachských psů – a vytvořili plemenný standard. Z podnětu profesora Heima bylo v roce 1913 oficiálně zavedeno jméno plemene bernský salašnický pes a klub byl přejmenován na Klub bernských salašnických.

Další informace

Čím krmit štěně plemene bernský salašnický pes? Podívejte se na www.bafoo.cz

Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.

Další informace o plemeni bernský salašnický pes najdete na Wikipedii.