Mops

Je velice veselý a spokojený tvor. Je to vyrovnaný pohodář. Nepotřebuje autoritativního páníčka, spíš naopak. Nezneužívá dobroty svého pána a nelíbí se mu ani striktní příkazy. Je zvyklý žít v co nejbližším kontaktu s člověkem. Vyžaduje neustálou pozornost a nesnáší delší odloučení. Vždy chce být v centru rodinného dění a všeho se účastnit. Musí žít v bytě a nelze mu vymezit jen určitý prostor v něm, vždycky jde tam, kde je jeho pán. Miluje mu ležet stočený na klíně a spát s ním v posteli.

 

Nikdy není agresivní a je spokojený také v přítomnosti dalšího mopse nebo jiného domácího mazlíčka. Je to mírumilovný pes, který se hodí také do rušné domácnosti s dětmi.

 

Výchova musí být důsledná, ale velice mírná. Mopsík ví, co chce a stojí si za tím, dokud nedosáhne svého. Násilím ho nutit k něčemu, co sám nechce a nechápe, zanechává následky na jeho povaze, a proto je třeba k němu přistupovat ohleduplně. Toto plemeno velmi citlivě reaguje na tón hlasu, proto nějaké přísnější trestání psa je naprosto zbytečné.

 

Je poměrně pohodlný a není příliš náročný na pohyb. Není to žádný velký sportovec, stačí mu kratší procházky v klidném tempu.

 

Jeho srst neustále líná, proto je nutné pravidelné odstraňování uvolněných chlupů kartáčem nebo vlhkým hadříkem. Není vhodný ke hlídání, pokud štěká, spíše zdraví příchozí, než že by je chtěl zastrašit.

Existuje mnoho teorií, kde se zrodil a jak se dostal do Evropy. Víme, že není francouzský buldok s padajícíma ušima a není mastif ani bulmastif. Nejbližším příbuzným je pekinéz. Původ coby plemene začíná pravděpodobně ve starověké Číně a je úzce spjat s původem pekingského palácového psíka, přestože tehdy zdaleka nevypadal stejně jako dnešní psi. Psi známí jako „krátkohubí“ jsou popisováni ve spisech datovaných kolem roku 600 před Kristem a byli pravděpodobně předchůdci moderního plemene, kterému dnes říkáme mops.

Jeho předek byl chován díky krátké srsti, u které byly mopsovy vrásky na čele více znatelné, a Číňané vždycky hledali vrásky s tvary podobnými znakům čínského písma. Nejoblíbenější znak, který Číňané hledali na čele mopsů, byly tři vrásky, které dohromady dávaly slovo „princ“.

Ve druhé polovině 16. a začátkem 17. století Čína začala obchodovat s evropskými zeměmi, například s Portugalskem, Španělskem, Holandskem a Anglií. Obchodníci s sebou při návratu z Orientu přivezli jako dárky malé psíky, a tak se začala šířit obliba mopslíků v Evropě. Mopsové dovezení do Evropy se patrně poprvé vylodili v Holandsku, možná díky známé obchodní společnosti Dutch East India Company.

Mopsové byli poprvé vystaveni v roce 1861. Plemenná kniha byla započata v roce 1871, a v prvním svazku bylo šedesát šest mopsů. Angličtí mopsové se vyvíjeli hlavně podél dvou linií: Willoughbyho a Morrisonovy. Každá měla vlastní šlechtěné zvláštnosti, a obě řady existovaly mnoho let jako soupeři. V 19. století se mops jako plemeno stal více standardizovaným, barvy se rozdělily a vyrovnaly do současné „plavé“ či „Isabela“ a do černé.

 

Zajímavý je původ jeho názvu. V češtině je toto slovo přejato od stejně znějícího německého Der Mops majícího pravděpodobně původ v holandském mopperen – chrápat. Anglické slovo pug je asi odvozeno od latinského pugnus – pěst podle pěst připomínající typickou mopsí hlavu.

 

 

Další informace

Čím krmit štěně mopse? Podívejte se na www.bafoo.cz

Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.

Další informace o mopsíkovi najdete na Wikipedii.