Pomeranian

Charakter a chování

Pomeranian má hravou a přátelskou povahu, je bystrý a učenlivý. Potřebuje zaměstnat a poskytnout dostatek podnětů a pozornosti. Pokud se cítí opomíjen, dá to najevo štěkáním, v krajním případě také agresivním projevem. Hlídá si své teritorium, patří mezi hlučnější plemena, což může komplikovat situaci mít toto plemeno v bytě. Díky přirozené inteligenci se dobře cvičí, rychle chápe a výborně reaguje na pozitivní výchovné metody. Je mu velmi blízký výcvik metodou shapingu, kdy povel či trik vzniká při aktivní spolupráci člověka a psa, klikrem psovod odměňuje žádoucí chování. Toto plemeno se hodí také pro rekreační sport a jiné zájmové aktivity. Díky své obratnosti je populární zejména při takzvaném dogdancingu.

 

Pomeranian – původ

Řadí mezi špice. Jeho předci pocházejí z Německa, ale do dnešní podoby se formoval ve Velké Británii a v USA. Pomeranian je Americkým Kennel Clubem (AKC) i Kanadským Kennel Clubem (CKC) uznáván jako samostatné plemeno. FCI ho řadí mezi německé špice, od kterých se však výrazně odlišuje. Hlavní rozlišovací znaky pomeraniana jsou kratší a silnější končetiny, statnější stavba těla a kulatější hlava s kratším čenichem. Velký rozdíl je také v osrstění, u pomeraniana převládá bohatá a nadýchaná podsada, která se upravuje střihem, zatímco špic má srst méně „plyšovou“, s větším množstvím tvrdších pesíků krycí srsti.

V Pomořansku, což je oblast ležící na pomezí Polska a Německa, používali vesničané k hlídání svého majetku středně velkého špicovitého psa vlkošedé barvy. Jeho poutavý vzhled a veselá povaha ho postupně dovedly až do šlechtických salonů jako příjemného společníka. V 18. století se první „psi z Pomořanska“ dostali do Anglie jako dar královně Charlottě. O další rozvoj chovu pomeranianů v Anglii a také o zmenšení jejich velikosti se zasloužila o sto let později královna Viktorie a malý oranžový špic, kterého přivezla z Itálie. 

Rokem 1888 začíná chov pomeranianů v USA, o čtyři roky později sklidil tento pes velký úspěch na výstavě psů v New Yorku. Již roku 1909 bylo plemeno uznáno AKC a rychle se stalo i jedním ze nejoblíbenějších. Vlivem rozdílných šlechtitelských snah v různých národních klubech můžeme vypozorovat určité vzhledové odlišnosti. Hlavní dva typy pomeraniana jsou – anglický (více podobný špicovi, drobnější kostry) a americký (podsaditější psík více připomínající plyšového medvídka). V zemích FCI se někteří chovatelé pomeranianů snaží o jejich oddělení od německých trpasličích špiců, v zámoří naopak dochází k zařazování trpasličích špiců mezi pomeraniany, protože tamní kluby uznávají pouze větší velikostní rázy špiců. Otázka rozlišování těchto podobných plemen tak zůstává nedořešená.

 

Další informace

Čím krmit štěně pomeraniana? Podívejte se na www.bafoo.cz

Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.

Další informace o pomeranianovi najdete na Wikipedii.M