Základní vlastnosti
Země původu | Japonsko |
Název v zemi vzniku | Shiba Inu |
Klasifikace dle FCI | V. Špicové a primitivní plemena |
Sekce | V. Asijští špicové a příbuzná plemena |
Využití | Lovecký pes pro lov ptáků a malých zvířat. Společenský pes, výstavní pes, rodinný pes. |
Zkoušky | Bez zkoušky z výkonu |
Velikost – ideální kohoutková výška |
Pes: 39,5 cm +/- 1,5 cm Fena: 36,5 cm +/- 1,5 cm |
Hmotnost | 8 – 10 kg |
Osrstění | Srst se skládá ze dvou vrstev, měkké a husté podsady a tvrdé a rovné krycí srsti. Srst na ocasu je mírně delší a odstávající. |
Zbarvení srsti |
Červená, černá se žlutými znaky, sezamová, černá sezamová nebo červená sezamová. Definice sezamové barvy:
Všechny výše zmíněné barvy musí mít „urajiro“. Urajiro: bělavá srst na stranách tlamy a na lících, na spodní straně dolní čelisti a hrdle, na hrudníku a břichu, na spodní straně ocasu a na vnitřní straně končetin. |
Celkový dojem | Malý a svalnatý pes s dobrou kostrou. Pohyb rychlý a volný. |
Povaha |
Velmi ostražitá, pozorná, bystrá, příjemná, tichá, velmi samostatná a věrná.
|
Charakter a chování
Při správné výchově a dobrém přístupu je ale svému pánovi i celé jeho rodině velmi oddaným a milým společníkem. K dětem je shiba obvykle milá a přátelská, velmi ráda vybíjí svůj temperament při dětských hrách. Hodí se však spíše k odrostlejším dětem, které již dokážou pochopit a respektovat její potřeby. K ostatním lidem jsou nedůvěřiví a jsou výrobní hlídači. K ostatním psům je shiba velmi dominantní, absolutně nerespektuje jejich soukromí a často je napadá. Není proto vhodné chovat více psů ani téhož plemene.
Shiba inu – původ
Shiba inu je jedním z původních japonských plemen z dávných dob a zároveň je nejmenším z plemen japonských špiců. Shiba inu znamená, v dialektu japonské provincie Niagaro, malý pes. Původním domovem byly hornaté oblasti shlížející na Japonské moře, kde byli využíváni k lovu malé zvěře, zvláště agresivní jedinci pak také k lovu medvědů a divočáků.
Jsou uváděny tři typy těchto psů. Prvním z nich je San ´tu, z provincie Šiman a Tottorr, který byl o něco větší než dnešní Shiba. Dalšími dvěma plemeny, považovanými za přímé předky shiby je mino shiba – podobný finskému špici z provincie Gifu a shinsu shiba z provincie Nagaro. Oba tito psi byli menšího vzrůstu.
V plemeni se projevovaly menší rozdíly podle jednotlivých oblastí, kde byly Shiby chovány. Když byli v letech 1868-1912 dováženi z Anglie psi, jako angličtí Setři a Pointři, stal se lov v Japonsku sportem a převládalo křížení těchto anglických plemen se Shibami. Počet čistokrevných Shib začal klesat, takže v letech 1912-1926 byly čistokrevné Shiby, omezené jen na původní oblasti, mimořádně vzácné. Lovci a mnozí vzdělanci se o zachování čistokrevných Shib začali zajímat kolem roku 1928, a vážně počali se záchranou již omezeného počtu čistých krevních linií.
Standard plemene byl sjednocen v roce 1934. V roce 1937 byla Shiba prohlášena za „národní památku“, a poté bylo plemeno chováno a šlechtěno až do dnešní podoby.
Na japonském venkově je Shiba jako lovecký pes používána dodnes. V Evropě se z ní stal především pes společenský. Své lovecké pudy však neztratila.
Další informace
Čím krmit štěně shiba inu? Podívejte se na www.bafoo.cz
Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.
Další informace o shiba inu najdete na Wikipedii.