Základní vlastnosti

Země původu	Japonsko
Název v zemi vzniku	Shiba Inu
Klasifikace dle FCI	V. Špicové a primitivní plemena
Sekce	V. Asijští špicové a příbuzná plemena
Využití	Lovecký pes pro lov ptáků a malých zvířat. Společenský pes, výstavní pes, rodinný pes.
Zkoušky	Bez zkoušky z výkonu
Velikost – ideální kohoutková výška	Pes: 39,5 cm +/- 1,5 cm Fena: 36,5 cm +/- 1,5 cm
Hmotnost	8 – 10 kg
Osrstění	Srst se skládá ze dvou vrstev, měkké a husté podsady a tvrdé a rovné krycí srsti. Srst na ocasu je mírně delší a odstávající.
Zbarvení srsti	Červená, černá se žlutými znaky, sezamová, černá sezamová nebo červená sezamová. Definice sezamové barvy: Sezamová: rovnoměrná směs černých, červených a bílých chlupů. Černá sezamová: více černých než bílých chlupů. Červená sezamová: základní barva srsti je červená, smíšená s černými chlupy. Všechny výše zmíněné barvy musí mít „urajiro“. Urajiro: bělavá srst na stranách tlamy a na lících, na spodní straně dolní čelisti a hrdle, na hrudníku a břichu, na spodní straně ocasu a na vnitřní straně končetin.
Celkový dojem	Malý a svalnatý pes s dobrou kostrou. Pohyb rychlý a volný.
Povaha	Velmi ostražitá, pozorná, bystrá, příjemná, tichá, velmi samostatná a věrná.

Charakter a chování

Toto plemeno se vyznačuje sebevědomím, samostatností, přívětivostí a velkou inteligencí. Shiba je plemeno, které má vrozenou jistou dávku tvrdohlavosti. Výchova by měla začít co nejdříve a musí být vedena důsledně a trpělivě. Přesto Vás nikdy tento pes nebude slepě poslouchat. Zadané úkoly plní jen když z nich má nějaký prospěch a pokud to uzná za vhodné. Není vhodné používat fyzické tresty, většinou se minou účinkem.

Při správné výchově a dobrém přístupu je ale svému pánovi i celé jeho rodině velmi oddaným a milým společníkem. K dětem je shiba obvykle milá a přátelská, velmi ráda vybíjí svůj temperament při dětských hrách. Hodí se však spíše k odrostlejším dětem, které již dokážou pochopit a respektovat její potřeby. K ostatním lidem jsou nedůvěřiví a jsou výrobní hlídači. K ostatním psům je shiba velmi dominantní, absolutně nerespektuje jejich soukromí a často je napadá. Není proto vhodné chovat více psů ani téhož plemene.

Shiba se hodí na vesnici i do města. Díky své otužilosti může pobývat celoročně venku na dvorku, ale zároveň si ráda pobyde někde v teploučku v bytě. Do městských bytů se hodí díky tomu, že velmi málo štěká. Prostoru v bytě se velmi rychle dokáže přizpůsobit a najde si svá oblíbená místa. Potřebuje své místo, kde bude odpočívat, kde bude mít své jídlo a své hračky.

Sportovně založené majitele si také u shiby najdou to svoje. Rády je neúnavně provázejí na dlouhých procházkách či běžkách a vhodné sporty jsou pro shibu například agility a flyball. Jinak si ale vystačí s běžnou procházkou.

Toto plemeno dnes nemá u nás žádné pracovní využití, v zemi původu je však stále ještě využíváno k lovu. Shiba je velmi čistotná, bývá přirovnávána ke kočce. Její srst má samočisticí schopnosti a postrádá silný charakteristický pach.

„Japonci používají pro popis povahových rysů osobnosti shiby několik výrazů. Kan-i je nejdůležitější vlastností psa, a znamená neohroženost a smělost, ale také duševní sílu, harmonii a sebevědomí. Ryousei značí přívětivost, věrnost, mírumilovnost a celkově dobrou povahu. Soboku přirozenost, spontánnost a živost, přirozenou duševní krásu tohoto psa. Povahové vlastnosti shiby jsou pro Japonce důležitější než exteriér. „Kdyby shiba směla vyslovit jedno jediné slovo, znělo by nepochybně „MOJE“ – moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk – můj svět“. Ing. Hana Petrusová, zakladatelka českého chovu Shiba inu.

Shiba inu – původ

Shiba inu je jedním z původních japonských plemen z dávných dob a zároveň je nejmenším z plemen japonských špiců. Shiba inu znamená, v dialektu japonské provincie Niagaro, malý pes. Původním domovem byly hornaté oblasti shlížející na Japonské moře, kde byli využíváni k lovu malé zvěře, zvláště agresivní jedinci pak také k lovu medvědů a divočáků.

Jsou uváděny tři typy těchto psů. Prvním z nich je San ´tu, z provincie Šiman a Tottorr, který byl o něco větší než dnešní Shiba. Dalšími dvěma plemeny, považovanými za přímé předky shiby je mino shiba – podobný finskému špici z provincie Gifu a shinsu shiba z provincie Nagaro. Oba tito psi byli menšího vzrůstu.

V plemeni se projevovaly menší rozdíly podle jednotlivých oblastí, kde byly Shiby chovány. Když byli v letech 1868-1912 dováženi z Anglie psi, jako angličtí Setři a Pointři, stal se lov v Japonsku sportem a převládalo křížení těchto anglických plemen se Shibami. Počet čistokrevných Shib začal klesat, takže v letech 1912-1926 byly čistokrevné Shiby, omezené jen na původní oblasti, mimořádně vzácné. Lovci a mnozí vzdělanci se o zachování čistokrevných Shib začali zajímat kolem roku 1928, a vážně počali se záchranou již omezeného počtu čistých krevních linií.

Standard plemene byl sjednocen v roce 1934. V roce 1937 byla Shiba prohlášena za „národní památku“, a poté bylo plemeno chováno a šlechtěno až do dnešní podoby.

Na japonském venkově je Shiba jako lovecký pes používána dodnes. V Evropě se z ní stal především pes společenský. Své lovecké pudy však neztratila.

Další informace

Čím krmit štěně shiba inu? Podívejte se na www.bafoo.cz

Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.

Další informace o shiba inu najdete na Wikipedii.