Sibiřský husky

Charakter a chování

Kdo chce chovat sibiřské husky musí se svým životním stylem tomuto plemeni přizpůsobit. Toto plemeno vyžaduje dostatek každodenního zaměstnání a pohybu. Je to saňový pes pro přepravu lehčích nákladů na větší vzdálenosti. Nyní je nejvíce využíván na závodech psích spřežení typu sprint. S jedním psem můžete provozovat pulling – soutěž v tahu břemene, canicross, bikejöring, dog-trekking, skijöring a pulku. Lze ho využít i pro agility, nošení břemen a také v canisterapii.

Vzhledem k rychlému vývoji je potřeba začít s důslednou výchovou již v ranném věku štěněte. Po splnění těchto podmínek se stává výborným společníkem a rodinným psem. K dětem se chová sibiřský husky jako ke svým kamarádům, nikdy je nenapadá. Ač jsou známy případy, že je sibiřský husky chován bez problémů v bytě, je vhodné pro toto plemeno zřídit prostorný a pevný kotec. 

Bouda nemusí být zateplená. Po přechodnou dobu je možné psa umístit na tzv. stake-out, což je asi 2 metry dlouhý řetěz otočně upevněný na silném ocelovém kolíku. Tohoto způsobu se používá na závodech nebo při odpočinku na toulkách přírodou. Sibiřský husky je aktivní plemeno a v případě nedostatku vyžití si hledá vlastní vybití energie. Pro roli hlídače se toto plemeno příliš nehodí. Není přirozeně ostrý, vůči lidem je absolutně neagresivní a málo štěká.

 

Sibiřský husky – původ

Byli to tažní psi, známí již od nejstarších dob se vyskytují v různých oblastech. Stali se základem jednotlivých plemen severských psů. V severovýchodní Asii Cukrové, kteří žili v povodí Kolymy, chovali sibiřské tažné lajky, z nichž husky pocházejí. Na počátku 20. století dovezl první psy na Aljašku ruský obchodník s kožešinami Goosak právě od Čukčů. Do nynější podoby, tak jak jej dnes známe, byl vyšlechtěn až na Aljašce. Zde se pro svou snadnou ovladatelnost, vytrvalost a rychlost poměrně rychle rozšířil. Byl totiž velmi vhodný k tehdejším typům závodů. 

Nejvíce ho však proslavila dramatická událost v roce 1925. Tehdy bylo nutné dovézt do Nome sérum proti záškrtu. Protože bylo velmi nepříznivé počasí, bylo jediným řešením použít na trasu 674 mil z Anchorange do Nome psí spřežení, které ji zvládlo za 7 dní. Na překonání této vzdálenosti bylo obvykle třeba 25 dní. Tato událost se stala podnětem ke každoročnímu konání závodů. Sibiřský husky se v dnešní době rozčlenil na linie sportovních psů (vzhledem ke své stavbě těla vhodní k závodům to je delší záď, delší končetiny se strmým úhlením) a linie psů typu show dog – kompaktní, líbivý pes na výstavy.

Četné podrobnosti z historie tohoto starobylého psího plemene nebyly dosud přesně objasněny. Jak již samotný název plemene napovídá, pochází sibiřský husky z oblasti Sibiře. Jedním z místních kočovných kmenů byli Čukčové. Tito lidé se v rámci své potravní strategie často přesouvali z místa na místo. I když shromažďovali jen nezbytně nutný majetek, vlastními silami by ho v drsném prostředí nebyli schopni efektivně a bez naprostého vyčerpání přepravovat dle aktuální potřeby. 

Vydatnou pomoc jim při jejich kočovném způsobu života poskytovali tažní psi, kteří zároveň majetek svých pánů pečlivě střežili. Psi pracovali v zápřahu ve skupině od dvou do deseti jedinců. Temperamentní a houževnatí huskyové představovali pro sibiřské Čukče nenahraditelné pomocníky i v mnoha dalších ohledech. Byli využíváni při ostraze sobích stád i při lovu. Bylo taktéž zcela obvyklé, že psi dělali společnost dětem, které za chladných nocí zahřívali svým vlastním tělem. 

V průběhu 19. století zaujal sibiřský husky místní podnikavé obchodníky s kožešinami. Na počátku 20. století se s nimi dostali první zástupci plemene na území USA. William Goosak z Ruska přihlásil v roce 1909 deset huskyů na závod psích spřežení na Aljašce, kde jeho psi okamžitě způsobili velký rozruch a nadšení. V přibližně stejném období se do USA dostali další huskyové se Skotem Foxem Ramsayem a o několik let později přivezl zástupce plemene do Ameriky dobrodruh Olaf Swenson. 

Sibiřský husky začal mít na Aljašce pro své pány stejně nepostradatelnou úlohu jako kdysi jeho předkové v mateřské zemi pro Čukče. Podnikavci, kteří přišli do mrazivé země ve vidině snadného získání neobyčejného bohatství, brzo okusili do té doby nepředstavitelné strádání. Zlatá horečka byla v plném proudu, ale štěstí se neusmálo na každého. V neúprosném mrazu byli psi mnohokrát jedinými spojenci proti přírodním živlům. Vedle praktického využití zlatokopové s oblibou pořádali závody psích spřežení, které mohly vítězi přinést vysokou prestiž. 

Od třicátých let 20. století se chov huskyho postupně cíleně rozděloval na linii výstavní a sportovní. V zásadě platilo, že u psů chovaných pro sportovní využití byla vždy preferována lehká tělesná stavba, zajišťující maximální rychlost psa při stávajícím zachování perfektní vytrvalosti jedince. V roce 1930 byl americkým chovatelským klubem oficiálně přijat standard plemene. O devět let později bylo plemeno uznáno také v Kanadě. Sibiřský husky se v této zemi těší tradičně velké popularitě.

 

Další informace

Čím krmit štěně sibiřského husky? Podívejte se na www.bafoo.cz

Tipy a rady, zajímavosti o psech a články o našich bafanech najdete na našem blogu.

Další informace o sibiřském husky najdete na Wikipedii.